Zdravím vás, přátelé.

Výše uvedený případ patří k nejabsurdnějším v uplynulém týdnu. Jiné si s ním ale příliš nezadají. Při zásahu v trolejbusu žena (údajně) kousla milicionáře v civilu do stehna – dostala 8 měsíců. Tancovali na ulici chorovod (tanec v kruhu) – dostali 1–1,5 roku kolonie. Třikrát hodil neznámý předmět na silnici – 4,5 roku vězení (co na tom, že nezjistili, co to vlastně házel a že to byl původně záchranář, který nasazoval život pro záchranu druhých…). Důchodkyně četly v metru knížky v běloruštině – 14 dam strávilo noc v cele pro 6 osob, druhý den je pustili, v pondělí je budou soudit. Během týdne zbavili licence nejméně 5 advokátů, kteří hájili významné politické vězně.

 

A přece Bělorusové nepadají duchem. Dál a dál vycházejí do ulic. Přibývají skupinky s vlajkami v centru Minsku. V neděli se loučili se zimou. Oni mají podobné lidové zvyky jako my, patří k nim např. „vynášení Morany“ i „volání jara“. A tak v neděli v různých místech probíhaly pochody „Vyprovázení zimy a diktatury“ nebo „Pochod vstříc jaru a změnám“. Chystají se na jarní demonstrace, na 25. březen. Paní Sviatlana vyráží na další velké „turné“ – začne ve Finsku a dále navštíví Portugalsko, které nyní předsedá EU, a Švýcarsko.

 

Nový život: ve středu 24. února měli pastor sboru Vjačeslav Gončarenko a administrátor sboru Vital Antančykau setkání se zástupcem předsedy minského magistrátu Arciomem Curanem. Setkání se týkalo sborové budovy a budoucnosti církve. Toto setkání bylo naplánováno již dříve a nemělo přímou souvislost s obsazením budovy, k němuž došlo 17. 2. Výsledky setkání: a) Návrat církve do budovy prý již nepřichází v úvahu. b) Církev si může pronajmout jinou budovu a bylo jí předloženo několik nabídek. c) Pan Curan napíše dopis Lukašenkovi a požádá ho, aby církvi byl přidělen pozemek pro stavbu nové budovy. Varianty b) i c) však mají takový „drobný“ háček. Než si církev bude moci cokoliv pronajmout nebo bude moci dostat pozemek, musí uhradit dluh na pozemkové dani, který údajně má. Vtip je v tom, že církve jsou ze zákona od pozemkové daně osvobozeny. Kdyby budova „kravína“ stále patřila církvi, žádný poplatek by neplatila. Protože jí ale budova byla před lety vyvlastněna a přešla do vlastnictví magistrátu, za její další několikaleté využívání má církev zaplatit. Jak vysoký tento údajný dluh je, není známo, ale každopádně je nad možnosti sboru. Zástupci církve z toho udělali závěr, že úřady úmyslně církev stavějí do neřešitelné situace a dávají jí podmínky, které není schopna naplnit. Řekli zástupci magistrátu, že i kdyby snad na tyto podmínky přistoupili, znamenalo by to, že by sbor musel na mnoho let ukončit všechny sociální a charitativní programy a musel by se zabývat jen splácením dluhu. Pastor a administrátor byli zklamaní, očekávali vstřícnější chování, protože pan Curan před časem jejich církev navštívil a velmi na něj zapůsobila tamní atmosféra. Ve středu církev zveřejnila video, které je jmenuje „Pět dnů před obsazením“. Je to půlhodinový dokument o slavnosti pro lidi s fyzickým či mentálním hendikepem, kterou sbor 5 dnů před vysídlením pořádala. Dělali to již popáté. Když jsme byli v Minsku, vyprávěli nám o té akci. Svážejí ty lidi limuzínami, připraví pro ně slavnostní tabuli, bál, chovají se k nim jako k veleváženým hostům. Užívají si to všichni – pořadatelé i účastníci. Můžete se podívat https://www.youtube.com/watch?fbclid=IwAR0hVNe5razz2KL9wwwsJgZwm4doiXSwQzE10yX-bz0ES7RLa4ufgXT8ncA&v=rT0lqX__aws&feature=youtu.be – kromě jiného také uvidíte, jak krásné to v budově je (i když zde je speciálně slavnostně vyzdobená). No a v neděli se konalo druhé shromáždění církve pod širým nebem před jejich zapečetěnou budovou. Tentokrát to vůbec nebylo snadné. Sice tam nebyla milice, zato počasí jim dalo zabrat. Podívejte se, jak taková bohoslužba vypadá. https://www.youtube.com/watch?fbclid=IwAR1J5VzolMoc5v-cM4xLcun_xQtB_urmqZl4Pxqkc6bY0EI6DrB7aKtPSgM&v=L7vSZASxl70&feature=youtu.be Na začátku pastor Gončarenko zpívá chválu – mráz jde po zádech! Pak má slovo. Úžasné, pomazané, prorocké. A pak jsou modlitby, které vedou pastoři jiných sborů. V minutě 16.04 Dzmitry Zielienski, v jehož sboru jsme při svých návštěvách několikrát měli možnost sloužit, a v minutě 34.00 náš drahý přítel a hostitel Antoni Bokun, pastor sboru Jan Pradviesnik. Až se vám někdy nebude chtít jít na modlitební na ulici, protože „je zima a hnusně“, vzpomeňte si na sourozence z Nového života a tuto jejich bohoslužbu…