Milí přátelé,

budu psát o návštěvě paní Sviatlany, uvidíme, zda se vejde i něco dalšího.

 

Jsem ráda, že česká média jí věnují zaslouženou pozornost. V pátek 11. 6. bude na ČT24 v 18.30 s ní skoro půlhodinový rozhovor s Michalem Kubalem. Dnes ukázali část z toho rozhovoru a vypadá moc dobře.

 

Sviatlana přijela v neděli odpoledne, ve čtvrtek odjíždí do Německa. Během svého pobytu zde měla 39 setkání. Umíte si to představit? Kolem 10 setkání denně. Jenže ona už předtím byla v Estonsku, pak v Polsku, u nás a ještě Německo. Je to neskutečný zápřah!

 

V neděli začala procházkou po Praze se svým hostitelem, předsedou senátu Milošem Vystrčilem. A od pondělí už jela naplno. Když kolem 17.30 dorazila na Staroměstské náměstí, měla za sebou už několik důležitých schůzek. Na Staroměstském nám. se sešlo kolem 800–1000 lidí (orientačně jsem to spočítala z fotky ve chvíli, kdy mluvila Sviatlana). Moc podobné akce nevyhledávám, na pódiu se střídají politici, občanští aktivisté a umělci a všichni říkají „jsme pobouřeni a nesmíme dovolit“, ale většinou „skutek utek“ (i když díky Bohu za ty, kteří opravdu pomáhají). Ovšem ve chvíli, kdy se Sviatlanina skupina objevila na náměstí a šla k tribuně, když všichni ti lidé začali tleskat a skandovat „Svět-ta, Svě-ta, Svě-ta“ a „Žyvě Bělarus“ a „Děkujeme!“, musím se přiznat, že mě přemohly emoce a do očí stouply slzy. Byl to takový malý závdavek euforie letních běloruských ulic nebo našich ulic při Sametové revoluci. Sviatlana krátce pozdravila lidi bělorusky a pak pronesla krátký projev v angličtině. Za necelých 15 minut už zase nasedala do auta a odjížděla na další setkání. V tu chvíli jako když střelí do mnoha desítek účastníků včetně mě – vrhli jsme se směrem k metru, protože za půl hodiny mělo začít setkání s paní prezidentkou a českými Bělorusy u pomníku Francyška Skaryny. Pokud se chcete podívat, zde je záznam z celého programu na Staromáku https://www.facebook.com/milionchvilek/videos/182023270511673 (celá přítomnost Sviatlany je v minutách 34:20–42:20, vystoupení v angličtině 37:04–40:40).

 

V malém parčíku nedaleko Hradu se shromáždilo kolem 300 Bělorusů, s vlajkami, oblečených v červenobílém… Hezký pohled :-) Bylo nás tam několik málo Čechů a nejméně 2 Rusové. Na Sviatlanu jsme museli čekat. Ten čas byl vyplněn běloruskou hudbou a kvízem o F. Skarynovi. Samotné „setkání s prezidentkou“ trvalo přibližně hodinu. Sviatlana přednesla krátkou řeč, pak dostala dárky od diaspory i od některých jednotlivců, lidé se střídali u mikrofonu s přáními, svědectvími, dotazy (skvělý byl jeden z Rusů, který se omluvil za to, co jeho země dělá…). Na konci bylo velké fotografování a konec. Tady je záznam z hlavní části setkání https://www.youtube.com/watch?v=cUqLmt9mHS8&t=1046s V minutě 17:17 vypadl obraz – přesně ve chvíli, kdy jsem se dostala k mikrofonu, abych Sviatlanu pozdravila jménem Čechů, řekla jí, že se za Bělorusko a za ni osobně modlíme a také jsem jí dala svou knížku „Bůh vyryl do mého srdce Bělorusko“ v běloruském překladu. Takže video na památku bohužel nemám, ale je tam aspoň zvukový záznam (17:17–17:26). Jestli chcete, můžete si poslechnout, jak Bělorusové vítají „bělaruskamounuju Češku“ (běloruskojazyčnou).

 

Dalších odkazů na videa a články bych mohla uvést spousty, myslím, že pokud vás to zajímá, snadno si je vyhledáte sami. Bělorusové jsou vděční, že paní Cichanouská byla v ČR přijata skutečně důstojně a na nejvyšší úrovni. Po Praze se pohybovala v koloně s policejní ostrahou, na setkáních byla obklopená profesionální ochrankou (tu si přivezla z Litvy, kde bydlí). Přijali ji prezident, premiér, předseda parlamentu, předseda senátu, ministr zahraničí (i bohužel odvolaný Tomáš Petříček, který ze svého titulu udělal pro Bělorusy velmi mnoho), Karel Schwarzenberg, představitelé Pirátů a Starostů, pražský primátor, rektor UK, sešla se s vyloučenými běloruskými studenty, kteří byli přijati na naše univerzity, s lidmi, kteří přijeli do ČR na léčení po srpnových masakrech, s představiteli nevládních organizací, vystoupila v senátu ČR (v mezičase on-line vystoupila v kongresu USA – dostala totiž pozvání do USA přesně na ty dny, kdy byla plánována návštěva ČR, takže USA zatím odložila a vystoupila na dálku), navštívila studio Svobodné Evropy, „Koncert pro prezidentku“, pořádaný na Kampě běloruskými umělci v exilu a jejich českými přáteli, sešla se s Dagmar Havlovou (poslední, co V. Havel v životě udělal, bylo zaslání pozdravu všem tehdejším běloruským politickým vězňům; týden na to zemřel), položila květiny na hroby exilových běloruských prezidentů P. Krečeuského a V. Zacharky na Olšanských hřbitovech, dala několik krátkých i dlouhých rozhovorů různým médiím, stihla soukromou večeři doma u pana senátora Fischera, krátké posezení v restauraci s vybranými šťastlivci a to určitě není všechno. Tak jsem ráda. Sice to České republice trvalo dlouho, než ji pozvala, ale když už k tomu došlo, bylo to skvělé. Jak napsala jedna Běloruska: „Nepamatuji si, kterému ze zahraničních hostů se v posledních letech dostalo tolik pozornosti ze strany českých státních orgánů a veřejnosti. Všechno bylo na obou stranách velmi důstojné. Návštěva byla promyšlená do nejmenších detailů a dokonale organizovaná.“ Navíc až na drobné výjimky byla paní Cichanouská v ČR nazývána prezidentkou nebo národem vybranou prezidentkou :-)

 

A kde bere paní Sviatlana síly tohle všechno zvládnout den za dnem, země za zemí? Řekla, že někdy je tak unavená, že ani nechce ráno vstávat. A pak si představí všechny ty muže a ženy ve vězeních a je jí jasné, že oni jsou na tom daleko hůř. A že ona nemá právo odpočívat, když ví, že jejím úkolem je, udělat vše pro to, aby jim pomohla. To je jejím motorem, to jí dává sílu vytrvat.

 

No, tušila jsem, že se mi jiné zprávy nevejdou. Snad mi pro tentokrát odpustíte trochu euforie.