05. 11.
2020


Koronavirová pandemie je fenomén, na který se žádná vláda nemohla připravit. Jistě, vlády mohou (a měly by) mít určité plány pro případ pandemie, nicméně detailně připravena nemohla být žádná vláda, protože žádná vláda nikdy neměla s podobnou krizí zkušenost.
          Co můžeme my, čeští křesťané, v dané situaci dělat?
          Co kolem sebe pozorujeme?
Jakýmsi českým národním sportem je snaha obejít ústavu a zákony. A také to, čemu se říká „ústavní zvyklosti“ a co je v praxi snad stejně důležité jako ústava sama. Bohužel, tento sport provozují i nejvyšší představitelé našeho státu. Obyvatelstvo za svými představiteli nezůstává příliš pozadu (nebo je to možná naopak: vrcholní představitelé v této věci reprezentují postoje obyvatel), což vede k tomu, že různé předpisy a nařízení se obcházejí. Lidé zkoušejí, až kam ze zajít, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.

Nicméně soudím, že v současné době uděláme dobře, když budeme vládu poslouchat.

Jako křesťané víme, že podle Písma, konkrétně podle 13. kapitoly Pavlova listu Římanům, máme vrchnost poslouchat. A podle téhož Pavla se máme za vrchnost modlit (viz 1. Tesalonickým 2).

Teď ale běžné chápání těchto míst Písma zdánlivě trochu zpochybním. Tvrdím, že „vrchností“ z 13. kapitoly Římanům jsou pro nás nikoli prezident a vláda, ale ústava a zákony. Písmo nezachycuje proměnu evropského (a díky Evropě nyní téměř celosvětového) způsobu vládnutí od absolutistických forem vlády (především tedy absolutistické monarchie) v podobu demokratickou, založenou na ústavě a zákonech, kterým se podřizují vrcholní představitelé státu (představitelé, nikoli samovládci). Věřím, že tato proměna odpovídala Božím záměrům a za možnosti demokratické vlády jsem vděčný. Naše loajalita tedy patří v první řadě ústavě a zákonům, nikoli prezidentovi, ústavě poddaným králům či královnám, ministrům a dalším představitelům. Proto se také v demokratických státech přísahá na ústavu, místo aby se přísahala věrnost králi nebo jinému panovníkovi, jak tomu bylo v předdemokratických časech. Toto je dobré mít na paměti, když vás nějaký nepříliš bystrý křesťan přesvědčuje, že máte bez reptání přijmout jakýkoli počin prezidenta, byť je tento počin třeba v evidentním rozporu s ústavou.

Přesto opakuji: Uděláme dobře, když budeme v současnosti vládu poslouchat.

Znamená to snad, že si myslím, že vláda dělá všechno nejlépe? Nikoli. Myslím si ale, že nikdo z nás v současné době neví, co je to „nejlépe“. Nařídit nošení roušek nebo ne? Zavřít školy, nebo ne? Omezit cestování, nebo ne? Na tyto a podobné otázky existuje bezpočet odpovědí, vyslovovaných s větší či menší vehemencí, podle temperamentu těch, kdo se k nim vyjadřují. Nějaké věci se mi mohou zdát či nezdát, stejně jako komukoli z vás.

Přesto opakuji: Uděláme dobře, kdy budeme v současnosti vládu poslouchat.

Vím, že ministři jsou podobně padlá stvoření jako všichni ostatní. Nemyslím si, že jsou stoprocentně vedeni naprosto nesobeckými motivy. I v tom jsou stejní, jako my. Ostatně, z nás vzešli, my jsme si je zvolili, jsou to opravdu naši „představitelé“. Nicméně věřím tomu, že když dělají různá rozhodnutí, snaží se danou situaci vyřešit co nejlépe. Z prohloubení této krize nebude mít nikdo z nich žádný zisk. Pokud se jimi přijatá opatření osvědčí, nikdo je za to moc chválit nebude. Pokud se neosvědčí, pořádně to schytají. Vždyť jsou v čele státu, jehož možná několik milionů občanů už teď ví, co měla vláda dělat jinak.

Vedla by si opozice podstatně lépe? Možná ano, ale rozhodně bych na to nevsázel. Opozice nemá s podobnou situací o nic víc zkušeností než vláda. Měli bychom se poučit od jiných zemí? Jsou dvě země, které si zřejmě s epidemií poradily, a v obou z nich shodou okolností žijí Číňané. Z jedné bych si rozhodně poučení nebral – jak tušíte, mám na mysli komunistickou Čínu. Z druhé bych si naopak poučení chtěl vzít – mám na mysli Taiwan, který je už přes 200 dní bez onoho hrozného koronaviru. „Výhodou“ komunistické Číny je, že se nemusí moc ohlížet na lidi. Předností Taiwanu je, že je to demokratická země, která na lidí hledí, ale kde si miliony obyvatel zřejmě o sobě nemyslí, že jsou všichni zdravotní experti, podobně jako si nemyslí, že jsou vlastí milionů fotbalových nebo hokejových trenérů. Rozpoznali, kdy je čas na poslušnost a kázeň. Asi se tam neděje to, o čem mám kusé zprávy: Vedoucí určitého podniku zakazuje zaměstnancům podstoupit testy, protože on na koronavirus nevěří a nehodilo by se mu, kdyby pár procent jeho zaměstnanců zůstalo doma v karanténě. O lidech, kteří vládní nařízení porušují, vám asi vyprávět nemusím – jsem si jist, že někoho takového znáte sami.

Setkal jsem se – jak asi jinak – s křesťany, kteří říkají: „Máme přece Ježíše, máme víru, nebojíme se!“ Ano, já také věřím, že Hospodin kraluje. Ale když vidí na domě nápis „pozor, padá omítka“, tak raději přejdu na druhou stranu, a vůbec si nemyslím, že jsem své vyznání, že Hospodin kraluje, nějak popřel.

Druhá věc, kterou bychom dle mého názoru dělat neměli, je šířit názor, že to všechno „někdo řídí“. Přitom je dle mého názoru jasně patrná jakási celosvětová bezradnost. Ano, Boží nepřítel, se patrně raduje. Rád by to řídil. Ale nemůže – pokud mu sami nedáme prostor. Dovol mi osobní otázku: Kdo řídí tebe? Ježíš, nebo Boží nepřítel? Pokud Ježíš, jak to, že šíříš neověřené poplašné zprávy? Ježíš klade velký důraz na pravdu a na osobní odpovědnost. Možná po tobě ani nechce, abys řešil otázku, „Kdo za to může?“ Abys byl v době koronaviru dobrým Ježíšovým svědkem, nemusíš vědět, kdo ten koronavirus pustil do světa.

Pamatujme na to, že ministři, kteří o něčem rozhodnou, nesou kůži na trh. Pokud se rozhodnou špatně, bude zle. A všichni budeme vědět, že se rozhodli špatně. Naproti tomu různá sdělení internetových vševědů o tom, jak „nám lžou“ a jak je všechno jinak, zůstanou nepostižitelná, protože jsou často anonymní, a pokud nikoli, stejně ne zpravidla autorů nedopídíte. Mluvím z vlastní zkušenosti.

Proto ještě jednou radím: Dbejme na vládní nařízení. A modleme se. Za vládu. Za to, aby Bůh vztáhl jsou mocnou ruku a učinil tomu koronaviru přítrž. Aby lékaři brzy přišli s účinnou vakcínou. A abychom nebyli lehkověrní.

 Dan Drápal
2. listopadu 2020.
Pavel Mareš

Pavel Mareš