Počátkem března tohoto roku jsem seděl se čtyřmi dalšími lidmi v sanitce. Rozváželi nás po různých zákrocích z třinecké nemocnice, specializované na kardiologii. Jeseník je od Třince nejdál, a tak jsem vystupoval jako poslední.

Hned po odjezdu z Třince se rozproudila debata o politice a hospodářské situaci. O Ukrajině se ještě příliš nemluvilo. Všichni účastníci tohoto „zájezdu“ se shodli na tom, že za Babiše bylo líp. Přiznám se, že jsem do diskuse nevstupoval, ne snad proto, že bych měl strach být absolutní menšinou, ale protože mi po operaci nebylo příliš dobře a byl jsem rád, že se vezu a nemusím nic dělat.

 

Byla to tedy debata jednostranná. Za Babiše bylo líp, protože se zvýšily důchody. Nikdo z přítomných se ani vzdáleně nedotkl otázky, kde se ty peníze na důchody berou, a zda naše životní úroveň nějak souvisí s produktivitou práce.

Od března se situace ještě výrazně zhoršila. Nejsem odborník na ekonomii a beru v potaz, že současná inflace má více příčin. Jedna je však jasná: Bylo natištěno příliš mnoho peněz. Ano, inflace je částečně způsobena faktory, které naše vláda, ať už Babišova nebo Fialova, nemohla ovlivnit. Nicméně pětitisícovka k důchodu nedlouho před volbami sice mnoho důchodců potěšila (přiznám se, že mě ne), ale málokdo si zřejmě uvědomil, že je vzata z budoucnosti našich dětí. Že je to zkrátka na dluh. Tyto a podobné kroky vedly k inflaci, takže pokud někdo tehdy tu pětitisícovku ušetřil, patrně ji nyní – kvůli inflaci – utratil.

Dokonce se mi zdálo, že Babišova vláda dělá takové kroky, aby to nastupující vládě značně ztížila. Přitom vůbec nebylo vyloučeno, že Babiš volby vyhraje a bude muset nějak řešit, co si nadrobil.

Naše (a jistě nejen naše) demokracie má jednu nevýhodu. Vláda, která se dostane k moci, má pouhé čtyři roky, aby něco předvedla. A pokud nějaká vláda rozhazuje, většinou to odskáče vláda následující. A to „odskákání“ mívá někdy podobu snížení životní úrovně za stálého křiku opozice, že ona by to dělala lépe. Po čtyřech letech se dostane k moci a opět začne z rozpočtu, který se trochu vzpamatoval, rozdávat.

Pokud dnešní vláda vydrží – a já doufám, že ano – je velmi pravděpodobné, že bude v řádném termínu vystřídána buď přímo Babišovou vládou, nebo nějakou vládou à la Babiš. Patrně s podporou SPD. Jenže rozdávat z nevyrobeného a nevypěstovaného nelze donekonečna. Na konci této cesty čeká katastrofa. Pak bude možno říkat, že „za Babiše bylo líp“. A možná bude možno říkat i „ano, bude líp“, protože klesneme na takové dno, že už to hlouběji nepůjde, takže ano, bude líp, ať už bude jakkoli.

Pokud zavládne koalice Babiš – Okamura, což nyní vypadá nejpravděpodobněji, a pokud bude trvat ruská válka na Ukrajině, uzavře tento tandem spojenectví s Putinem, stejně jako ho uzavřel maďarský premiér Viktor Orbán. Rusko nám dodá plyn a ropu a hned bude líp. Touto neblahou cestou se zřejmě ještě před námi vydá Slovensko. A značná část našeho obyvatelstva si bude říkat, jak je to „rozumné“. Že to bude znamenat nůž do zad Ukrajincům, to si tito lidé nepřipouštějí. Ukrajinci se měli vzdát hned na počátku, že, hlupáci.

Katastrofa, která postihla Ukrajinu, tento národ zatím jen posílila. Ukrajinci vědí, že bojují o přežití, a proto dokáží obrovské přesile vzdorovat. Zatím nevidím, jak by mohl tento konflikt v dohledné době skončit nějak pozitivně, ale malým zázrakem je už současná ukrajinská ofenzíva. Možná přijde ještě nějaký větší zázrak. Modlím se za něj. Pokud nastane a válka skončí dřív než Fialova vláda, bude nám hej. Pokud ale tato vláda padne a my dáme přednost plynu a ropě před přátelstvím, pomocí slabšímu a vlastní sebeúctou, bude to velice zlé. Pokud to dopadne dobře, vstoupíme do dějin jako ti, kteří statisícům Ukrajinců nezištně pomáhali.

Žiji v kraji, kde Okamura boduje. Přijíždím do Jeseníku od východu a vítá mě velký billboard s velkým Okamurou a nápisem: „Zastavíme zdražování!“ Propána, jak to chce udělat? Přijíždím od severu a vítá mě velký billboard s velkým Okamurou a nápisem: „Jsme proti válce!“ No, já vlastně taky, raději bych spory řešil jednáním, ale s člověkem, který všechny smlouvy porušuje, se jedná těžko. Ano, Okamura je proti válce, ale řešil by věc ne jednáním, ale kapitulací. Bylo by nám „líp“. S plným žaludkem a někde v teple bychom se… styděli.

Dovolím si výhled trochu dál. Často slýchám, že když padne Ukrajina, přijdeme po čase na řadu i my. V této věci jsem optimističtější. Pokud by Ukrajina padla, nastane tam taková řež, které bylo vraždění civilistů a zajatců v Buči a Izjumu jen slabou předehrou. Toho se patrně zděsí i ti, jimž je osud Ukrajiny více méně lhostejný, třeba Italové nebo Španělé. Celá Evropa bude vědět, co čeká poražené. Ale rozhodující bude jiný faktor: ekonomika. I kdyby Rusko nakrásně zvítězilo, ekonomicky bude naprosto vyčerpané a bude potřebovat řadu let, aby se postavilo na nohy a mohlo se pustit do dalšího dobývání.

Ale vážně počítám i s další možností: Den Páně může nastat kdykoliv. Tak brzy, že tyto mé úvahy budou naprosto bezpředmětné.

Dan Drápal
16. září 2022